Jak vznikl Walk With Me

Miluji chůzi. Opravdu moc. Dělám to hlavně proto, abych si pročistil hlavu, zauvažoval nad minulými událostmi, a kvůli fitness. Takže pokaždé, když můžu, prostě jdu na procházku. Nezáleží na tom kam, jak dlouho, ani co bych na té procházce dělal. Prostě si pustím hudbu a jdu. Baví mě to. Je to můj čas jen pro sebe a po dobré procházce v dobrém tempu se cítím uvolněně a příjemně unaveně. Najít lidi, kteří milují chůzi, není jednoduchý úkol, ale věc se má tak, že tyhle "osamělé chodce" vidím kolem sebe pořád: v parku, na ulicích, u památníků a slavných míst, a právě tehdy jsem si uvědomil, že nejsem sám. Existuje spousta dalších lidí, kteří taky milují chůzi, stejně jako já!

Mám jednoho velmi blízkého a dobrého kamaráda, a jedním z důvodů, proč jsme si tak dobře rozuměli, bylo to, že on taky miluje chůzi. Je se svými procházkami a rutinami rozhodně přísnější a drží se jich častěji než já. Chodit na procházky je součástí jeho denní rutiny a tuhle aktivitu má opravdu upřímně rád. Když jsme spolu poprvé začali chodit, oba jsme rychle zjistili, že páni, chůze s někým je vlastně příjemná. Nejen trénink nebo společné cvičení, ale prostě procházka, která mohla skončit jídlem, drinkem, na nějakém zajímavém místě. Nezáleželo na tom, každá procházka byla jiná a druh diskuzí, které jsme vedli, a témata, která jsme nadhazovali, byly vždycky zajímavé. I ve dnech, kdy nikdo z nás nebyl zrovna moc na povídání, jsme pořád nacházeli zajímavá témata dějící se kolem nás, která byla skvělým začátkem konverzace.

A přesně tehdy se moje zkušenost s chůzí stala společenskou. Začal jsem žádat čím dál víc lidí, aby si se mnou šli zachodit, aby prostě šli na procházku kamkoli a bavili se, a překvapivě byl ohlas fantastický. Zjistil jsem, že vlastně existuje spousta lidí, kteří milují chůzi stejně jako já, a i když ji možná dělají z jiných důvodů, baví je stejně tak jako mě. Právě tehdy mi v hlavě pomalu začal klíčit nápad.

Pořád si to pamatuju. Byla to konkrétně jedna chladná středa v říjnu nebo listopadu 2025. Měl jsem s kamarádem předchozí domluvu, že si ten večer zajdeme na procházku. Skončil jsem v práci, bylo 17:00, zeptal jsem se kamaráda, jestli je pořád na procházku, a on mi řekl, že má něco naplánovaného a přidá se o víkendu. Řekl jsem, že to nevadí, a stejně jsem šel na procházku sám.

Ten den, pamatuju si, jsem si opravdu přál, aby si se mnou měl kdo povídat. A pamatuju si, jak jsem šel tím chladem po městě a přemýšlel: "Páni, bylo by fajn, kdybych teď měl s kým jít na procházku." A pak jsem přemýšlel dál: "Existuje nějaká aplikace, kde ji otevřete a doslova uvidíte lidi chodit?" Představoval jsem si nějakou hezkou mapu s živými procházkami odehrávajícími se právě teď, zobrazenými jako zelené ukazatele, a naplánovanými zobrazenými jako kalendáře, a doslova jsem to uživatelské rozhraní viděl ve své hlavě:

Vytáhl jsem telefon a při chůzi jsem začal to téma zkoumat, a co myslíte? Nic takového neexistovalo. Vůbec! Existují nějaké aplikace, které vás spárují s dalšími lidmi v okolí, kteří chtějí chodit, ve stylu Tinderu, kde přejíždíte doprava nebo doleva pro partnery na procházku (pro mě dost zvláštní koncept, ale budiž), ale žádná jiná aplikace jako Walk With Me neexistovala. Dokonce i název "Walk With Me" byl spojován se sebereflexivními cestami a spirituálními aplikacemi, což bylo o to zajímavější vidět tuhle značku nespojenou s tím, co doslova má ve svém názvu: akt "chození" "s" někým. Takže když jsem si během té procházky uvědomil tu mezeru na trhu, pamatuju si, že jsem se otočil o 180 stupňů a zamířil rovnou domů a pustil se do práce.

O 3 měsíce později Walk With Me vyšel pro iOS a Android s kompletními funkcemi a možnostmi, a na tenhle úspěch jsem nemohl být pyšnější.